Wednesday 1 February 2017

Kapitola dvanáctá: Vagon pravé podstaty

Tří lapků, kteří se představili jako jejich „průvodci“, se naší skupince nepodařilo zbavit – mermomocí jim chtěli pomoci, a dokonce jim sehnali vlak, ve kterém se na Divoký západ mohli vydat. Pak se ale někam vytratili, a ač to skupince přišlo trochu zvláštní, zas až tolik jim to nevadilo. Gině se jim navíc podařilo nasadit do kožichu zvěda, malé „goblíně pro všechno“, které jí slíbilo, že o jejich krocích bude podávat zprávy.

Spolu s Rudym také Gina podnikla test harfičky v kontrolovaném prostředí. Rudy začal trochu kouzlit a Gina zkoumala, jak se harfička chová. Ukázalo se, že harfička vycítí přítomnost magie v okolí a dokáže na sebe přesměrovat její efekt.

Vlak, kterým se chystají vyrazit do Texasu, je spěšný speciál vypravený společností South Pacific; ta jím posílá poštu a další interní korespondenci zaměstnancům na stanicích podél trati. Za lokomotivou je přistavený vůz s lůžkovými kupé, za ním plošinový vagon s Čupíkem, pak vagon plný whisky, který si prosadil Rudy, pak prázdný dobytčák a zapečetěný poštovní vagon, a úplně na konci vůz s brzdařem. Lokomotiva i vagony vypadají poněkud zašle, ale někdo se je pokusil renovovat tak, že je přetřel nafialovo a všechny opatřil logem South Pacific (až na lůžkový vůz, na kterém nedopatřením zůstal emblém Pacific Union…).

Několikadenní cesta na jihozápad se obejde bez jakýchkoli zádrhelů – alespoň do chvíle, než se vlak dokodrcá do jistého nejmenovaného městečka někde u texaských hranic, a druhý den ráno je ve stanici mrtvola. Nejprve družinka prohlásí, že je nějaký mrtvý místní nezajímá, ale pak se ukáže, že mrtvý muž přijel s nimi ve vlaku. Začnou tedy případ vyšetřovat a na povrch začnou vyplouvat zajímavé věci.

Ukáže se, že společnost South Pacific před několika lety zkrachovala a už neexistuje; strojvůdce, brzdař i topič byli najati přímo na tuto práci a o svém řemeslu toho vlastně moc neví (až na topiče, který jako strojvedoucí přišel při nehodě o ruku a od té doby o práci nezavadil); a co se týče mrtvého muže, nikdo neví, kdo to je a odkud se vzal. Strojvůdce si myslel, že patří k Rose a ostatním, družinka zas měla za to, že to je někdo od South Pacific, kdo má veškerou potřebnou dokumentaci.

Rose: A jak tys vlastně dostal tuhle práci?
Brzdař (vzpurně): Jsem nejlepší brzdař z Flinders Street!
Gina: Z té, co se jí přezdívá ulička kapsářů? Ale tam přece žádní brzdaři nejsou...?

Rose zjistí, že část vlaku je psaná na ni a část na jakéhosi pana Blacka, zastupitele South Pacific. Podívá se, kam mrtvý muž z předchozích stanic telegrafoval, aby podal hlášení o pohybu vlaku, a zašle na stejnou adresu telegram o jeho smrti. Zpátky se ale nikdo neozve.

Gina se mezitím bezostyšně vloupe do dobytčáku (který je opravdu prázdný) a do poštovního vozu. V tom jsou pytle s dopisy, při bližším prozkoumání se ale ukáže, že jsou plné slámy a dopisy zakrývají jen horní část. Ve voze se také nachází lůžko a nějaké drobnosti, a Gina objeví jakousi skleněnou kouli na mosazných nožičkách, která zřejmě sloužila jako komunikační přístroj.

Nakonec se ukáže, že tajemný muž z vlaku zemřel v obyčejné hospodské rvačce. Předchozího večera prý byl v místním saloonu, když tu náhle do dveří vešel malý goblin. Místní proti jeho přítomnosti v lidském podniku vehementně protestovali, zejména jeden místní ochmelka známý svou výbušnou povahou. Muž z vlaku se goblina zastal, ochmelka to vzal jako urážku, a v následné bitce ho nešťastnou náhodou zabil.

Gina při zmínce o goblinovi zpozorní. Dlouho už nic neslyšela od svého špeha, tak se jde chvíli ochomýtat kolem lokomotivy a dívat se na všechna možná místa, kde by ona sama někomu nechala zprávu. Místo toho narazí na goblíně samotné, které jí řekne, že v „prázdném“ dobytčáku se ve skutečnosti pod ochranou kouzla skrývají Viktor s Thomasem; Luke na ně čeká v místech, kde železniční trať přetíná posvátné indiánské území. Tam se je chystají přepadnout, ukrást Čupíka a přepadení svést na místní Komanče.

Družinka se rozhodne toto nebezpečí vyřešit ihned. Rudy začne magií kamene stmelovat kouzlo v dobytčáku a v odpověď se z vagonu ozve indiánské bubnování, kterým se kobold pokouší kontrovat. Vagon se náhle začne vznášet a letět pryč. Rose zašátrá v paměti po starých indiánských písní, které z této oblasti zná, a podaří se jí přitáhnout vagon zpátky na zem. V náhlém osvícení pak družinku napadne, že by žezlo z Kréty (které celou dobu samozřejmě putuje s nimi) mohlo jít použít i na neživé předměty. Rose přiloží Hůl pravé podstaty na dobytčák, Rudy vyvrátí dveře, a z vagonu vykouknou dva býci a jedno malé telátko. Protože pravou podstatou dobytčáku je… být vagonem s dobytkem.

Větší býk se se zařváním vyřítí ven a jakmile vagon opustí, promění se zpátky v trpaslíka Thomase. Po krátkém boji se ho podaří zpacifikovat, a Gina taky dostane do bezpečí malé goblíně-telátko. Viktor chce utéct; když ale vyskočí ven, dostane ťafku žezlem a na povrch vypluje i jeho vlastní pravá podstata – stane se z něj ubrečené dítě, které nikdy nedokázalo naplnit očekávání svého koboldího kmene a muselo odejít mezi lidi, kde předstírá, že je mocným koboldím čarodějem. I tak se mu ale podaří uprchnout.

Lapkové jsou tedy (proteď) vyřešeni a poté, co družinka uchlácholí rozlíceného šerifa („V mojem městě žádný lítací dobytčáky nebudou!“), vyrazí dál. Chvíli debatují, co s uprázdněným vagonem, pak se do věci ale vloží Gina, nažene do něj dvacet myší, a „stádo“ prodá i s vagonem místnímu překupníkovi dobytka Zjizvenému Jackovi.

Pak družinka nasedne zpátky do vlaku (lehčího o dobytčák a značnou část sudů s whisky, které se Rudymu podařilo v průběhu cesty zkonzumovat) a vydá se dál, na místo, kde je má přepadnout Luke – s tím se totiž chtějí vypořádat také. Plánované místo přepadení se nachází hned vedle jediného zeleného pahorku na míle daleko, kde je zřejmě jeden z mála pramenů, co se v místní poušti nacházejí (není divu, že se jedná o posvátné místo). Nastane přestřelka (velice jednostranná, protože Rose, Rudy ani Gina s sebou – trochu nedomyšleně – nemají střelné zbraně) se odehraje za účasti místního kmene Komančů, rozzuřeného Zjizveného Jacka, kterému se už podařilo zjistit, co jsou jeho krávy zač, a dorazivšího Lukea, kterého nečekaná situace poněkud překvapí. Nakonec se ale Jacka podaří uchlácholit, Lukea zpacifikovat a Indiánům ujet… a dokonce při vší té mele ani neuteče Čupík.

Navečer dorazí vlak na konec cesty – a to doslova, protože koleje dále nevedou. Zastaví na nádraží v opuštěném městečku, mezi jehož polorozpadlými domy není ani živáčka. Jen nad kopcem se rozkládá hřbitov… Na tak malé město opravdu velký hřbitov…