- Rose, Mark a Rudy se probudí na písečném mořském pobřeží. Nepamatují si, jak se tam dostali, poslední věc, která se jim vybaví, je, že došli s žezlem zpátky do Drumcastlu. Žezlo mají stále s sebou.
- V moři jsou podivná zvířata s chapadly – když je jedno napadne, Rose ho zažene zpátky a družinka se raději rozhodne vyrazit k blízkému okraji lesa, nebo spíše pralesa.
- Na okraji pralesa je hospoda – tedy je tam několik prastarých stromů rostoucích blízko u sebe, mezi kterými postávají a posedávají fauni, nymfy a jiné lesní Sídhe. Zvou cestovatele mezi sebe, nabízejí jim jídlo a pití, a vesele hrají a rozprávějí, aniž by jim tedy byli ochotní říct cokoli o místě, kde se nacházejí. Jen naznačují, že v noci tu není bezpečno. Rose s Markem neodolají, Rudy ale zůstane nedůvěřivý, sedí o kus dál na písku, evidentně nesvůj, a nehodlá mít s těmito nepřirozenými věcmi nic společného.
- Mark si povšimne, že ať už jsou kdekoli, zdá se, že se tu lidem plní přání. Přeje si hudbu – nedaleko něj začne jakýsi faun hrát na píšťalu. Přeje si kus masa – během několika vteřin mu někdo podává tác obložený opečeným vepřovým. Když se to dozví Rudy, vysloví přání, že by chtěl domů. V té chvíli zapíská za ohybem cesty vlak a Rudy vyrazí k němu.
- Vlak nechytí – respektive Rudy se po něm ještě stihne natáhnout, ale ruka mu prolétne nárazníkem, jako by tam vlak nebyl. Uprostřed pralesa se nachází koleje – na jedné straně mizí v dáli, na druhé začínají u opuštěného nádraží. Na loupající se ceduli stojí LATIMÉRIE.
- Trojice se ubytuje v nádraží, i přes neochotu přednosty Paula, skřeta, kterého tam kdysi dávno zavála náhoda. Chce, aby si koupili lístek za vzpomínku, a pořád si stěžuje, že všichni mají přiděleno víc přání než on – on měl jedno, a místo, aby si přál vrátit se domů, si přál svoje vlastní nádraží. Zatímco spí, Mark mu prošmejdí kancelář, vezme pár lístků a také zápisník, ve kterém si Paul zřejmě píše, kdo má kolik přidělených přání.
- Během deštivé noci se k nim přidá i Evelyn, která má z celého toho místa strašně ošklivý pocit, jako by něco bylo hrozně špatně.
- Ráno stojí před nádražím vlak. Čtveřice i přes Paulovy protesty (vzpomínku mu samozřejmě nikdo nedá) nastoupí a než k nim dojde průvodčí, stihne Mark vepsat do ukradených lístků, že platí na Victoria Station. Průvodčí jim lístek štípne a o chvíli později na ně volá, že si mají vystoupit. Vedle kolejí stojí budova Viktoriina nádraží a všude kolem, široko daleko, se rozprostírá prales. Evelyn povolá na pomoc magii a chvíli se jí zdá, jako by se svět kolem ní rozplynul, a uvidí sama sebe, jak leží na posteli a nad hlavou má kamenný strop Drumcastlu.
- S průvodčím se dohodnou, že pojedou tedy dál – chlapec jim je ochoten prodat lístek, ale jen za žezlo. Rose, jejíž trpělivost je už nějakou dobu na hraně, to rozzuří a šťouchne do něj žezlem – svět kolem nich se rozvlní, chvíli se všichni vidí v jedné z drumcastlovských síní, a pak se průvodčí zase probere. Kouká zmateně okolo sebe, tvrdí, že neví, jak se řídí vlak, a že se jmenuje Percy a je syn rybáře z nějaké vesničky u skotského pobřeží.
- Zatímco se dohadují, co dál, vlak dojede na konečnou a sám zastaví. Vystoupí na horské pláni – vlak i koleje vzápětí zmizí – a před nimi stojí vstup do podzemí s hádankou.
- Hádanku vyluští, podzemím projdou, přes draka – kterého uspí Evelynina ukolébavka – se také nějak dostanou, a jakmile se dotknou zlaté sochy na konci tunelu, probudí se na postelích v Drumcastlu. Mark se probouzí v Kunsthistorisches Museum ve Vídni.
- Vědci se nad nimi sklání a gratulují jim k úspěchu. Celá tato halucinace byl totiž experiment, jak by si dokázali poradit s iluzemi a vlezlými Sídhe ve Férii… protože to je místo, kam bude teď potřeba artefakt odnést.
- Evelyn, rozzuřená k nepříčetnosti, že si někdo dovolil hrabat se jí bez dovolení v hlavě, a Rudy, kterého už jen slovo „Férie“ ochromuje hrůzou, o něčem podobném nechtějí ani slyšet. A Rose… Té už dávno došlo, že jestli někdo dokáže najít bezpečné místo pro ten prokletý krétský artefakt, bude to jen ona sama…
