Wednesday 29 September 2010

Anglický román - Kapitola III.

… nebyla však ve své současné situaci schopna nijak mu pomoci. Nechala si od Henryho Wilcoxe ukázat zahradu, v jejímž rohu se skrýval starý krytý „altánek“, ve kterém mladý muž přechovával své literární počiny. Zamčenou roletu zjevně někdo odemkl, a mezi listy papíru na stole nalezla Charlotta dopis, který adresoval zesnulý Edmund Wilcox těsně před smrtí svému synu. Pojednával o jakémsi Alanu Tymbournovi, který jako jediný věděl o Edmundově veledílu.

Přestože se Charlotta snažila svému otci dokázat, že Wilcoxové jsou nebezpečná a nepředvídatelná rodina („a ty bys mě za něj chtěl provdat!“), setkala se s nedůvěrou. Snažila se nalézt způsob, kterým by zachránila chlapce vězněného ve sklepení, ale bez podpory své rodiny se nedostala příliš daleko a usnula s myšlenkou, že v následujících dnech snad sežene pomoc někoho dalšího.

Čtvrtek 22. srpna 1867

Pokoutná výprava zlodějíčka Roba přinesla dobré výsledky, protože Sir Hugh Ashcroft byl na druhý den urgentním dopisem vyzván k dostavení se ke skotské lairdce. Jevila se mnohem ochotnější smlouvat než na předcházející nezdařené schůzce, snad proto, že ležela polomrtvá v salónu, ve stejném stavu jako její téměř pošlí vlkodavové. Překvapenému Hughovi skrze chrchlání a vykašlávání krve oznámila, že dobře ví, že se večer předtím setkali (nechala ho sledovat) a požádala ho, ať jí okamžitě dá protijed. Dále se sir Hugh dozvěděl, že maso, které opatřil, je lidské a z domu profesora Wellse, kde Arlaigh přebývala, odešel těžší o dvě stě guinejí, s příslibem dalších.

Při obhlídce své továrny se lord od neochotného předáka dozvěděl, že dva dělníci šli kvůli nějakému děvčeti na nože – bohužel si nemohli vybrat jiné místo, než kotelnu továrního komplexu. Vzhledem k tomu, že jeden, jakýsi Farrell, střet nepřežil, byla místnost v prachbídném stavu. Policii věc nikdo neoznámil a rvačka se ututlala. Navíc, když se Hugh vrátil domů, zjistil, že ono údajně lidské maso pochází z krámku řezníka Farrella na Wingby Street.

O několik ulic dále se v domě doktora Richmonda sešlo několik hypnotizérů, členů Elysia. Měli ten den na práci dvě věci – nejprve proniknout do podvědomí lady Elizabeth a v něm odbourat případný blok, který by teoreticky mohl mít na svědomí její neplodnost, později ten večer pak udělat to samé se slečnou Charlottou, v jejím případě však kvůli očistění jejího jména.

Při hypnotizaci prvé dámy se všichni dotyční ocitli ve světě jejího podvědomí. Spící lady Elizabeth se převalovala a statika jejího světa nebyla příliš nakloněna bezproblémovému pohybu, díky čemuž došlo velice záhy k rozdělení skupinky. Samotná Elizabeth se při hledání bloku (podle údajů jednoho z hypnotizérů ztvárněného nějakou nepřirozeně vypadající překážkou, zdí, apod.) dostala do velkého bílého secesního domu se slovem „Alchymie“ vyraženým nad vchodem. Na ochozu obíhajícím kolem dokola vstupní haly objevila nepřeberné množství dveří, na kterých byla napsána hesla s alchymií související. Elizabeth se takto dostala do místnosti plné durmanu či mandragor (které začaly při otevření dveří příšerně křičet), a posléze i do místnosti s názvem „Panacea“, ve které objevila neznámou rostlinu a útlý svazek spisu, z něhož byla většina stránek vytržena.

Při výstupu z místnosti zjistila, že svět kolem ní se změnil a získal výrazně indický nádech. Pokračovala dál a hledala svůj blok, až narazila v jedné boční uličce na nepřirozeně vypadající zeď, skrze kterou bez problémů jezdily drožky. Když se k překážce vypravila, zastavila jí její dávno mrtvá matka, a než stačila Elizabeth zjistil cokoli bližšího, vypršel čas pro hypnózu a ona se probudila.

Charlottin problém tkvěl v něčem trochu jiném. Po jejím uspání se hypnotizéři museli dostat do jejích vzpomínek, aby objevili přesný okamžik, kdy nebohou dívku někdo zhypnotizoval a přinutil jí přiznat se k vraždě Tanyi Kingsleyové (o čemž byla Charlotta i její okolí přesvědčeno). Do vzpomínek se pohybovali pomocí jakéhosi stroje s pákou a velkým ciferníkem, když jím však zatočili, skupina se opět rozpadla a Charlotta se ocitla v alternativní verzi svého snového světa, který vypadal jako ten první jen zčásti. Z velké prosvětlené budovy, kde se najednou ocitla, se začal ozývat příšerný řev, tak utekla na ulici a do banky z tmavého kamene. Jméno společnosti bylo „Darkwood & Son“, potkala syna lorda a lady Darkwoodových, a navíc vypadali všichni zaměstnanci jako lord Howard.

Po probuzení jí Giles, jeden z hypnotizérů, sdělil, že se mu podařilo objevit matnou vzpomínku, ve které si Charlottu bere stranou Arlaigh MacLeod a dává jí tichý příkaz. Nepodařilo se mu zjistit více, tak byla Charlotta pozvána na další sezení, které se mělo odehrát na druhý den.

Nový spolupracovník sira Hugha, skotský zbrojíř Maguire, se k němu dostavil ten den večer, přiváděje s sebou jakéhosi Alana Tymbourna, zohaveného a zjizveného muže, který byl za úplatu ochoten sdělit Hughovi, kde se nachází pod Londýnem pekelný stroj z rukou Edmunda Wilcoxe, připravený na pokyn vybuchnout a vzít s sebou celé město. Když se irský magnát dozvěděl, že bomba se nachází přímo v srdci metropole, na oblíbeném místě všech záškodníků, tj. pod parlamentem, neváhal a s oběma muži okamžitě vyrazil do stok.

The Sun uvádí -

Mladý hrabě Henry nadšeně popisuje antické sochy v zahradě svého londýnského domu.

Charlotta: „Vždycky mi všechny ty sochy přišly stejné, jako by se ti dávní umělci navzájem kopírovali.“
Henry: „Myslím, že by s vámi určitě nesouhlasili…“
Charlotta: „No, teď už rozhodně ne.“



Zbrojíř: „A ten stroj, ta bomba, se prý nachází v srdci Londýna, přímo pod parlamentem!“
Ir v přestrojení (potěšeně): „Ále, neříkejte...“
Zbrojíř: „Musíme jí zneškodnit!“
Ir: „To rozhodně…“