Wednesday, 1 March 2017

Kapitola třináctá: Lásky jedné čupakabrásky

Městečko, ve kterém koleje končily, bývalo zřejmě kdysi živým místem na trati, plném železničních dělníků a lidí, co sem utekli začít nový život. Pak se ale něco stalo a město zůstalo opuštěné – a pár metrů kaňonu, který prosekali západním směrem do skal, bylo poslední prací na nedokončené železnici. Pumpa na nádraží ale kupodivu fungovala, takže se skupinka rozhodla, že tu pár dnů zůstane, doplní vodu a uhlí, a začne vymýšlet, kde sehnat Čupíkovi společnici.

Se západem slunce se však celé město od základů změnilo. Ze zaprášeného salonu se začalo ozývat piano (Rudyho, který se tam vydal zkontrolovat stav whisky, to trochu překvapilo), od kováře se začalo ozývat bušení kovadliny, v domech se rozžehla světla a ulice se naplnily lidmi. Všichni si dělali svoje, jako by byl bílý den, a vůbec je nezajímalo, že jejich životní režim je poněkud neobvyklý – ani to, že mají roztrhaná hrdla, prokousnuté šíje nebo prostřelené hlavy.

Nádražák přišel zkontrolovat nový vlak (druhdy South Pacific, po událostech předchozího dne nově přetřený na hnědo). Strojvůdce i topič (brzdař se dávno vypařil) se choulili vyděšeně v koutku, takže dokumentaci vyřídila Rose. Gina se při té příležitosti přednosty zeptala, proč má roztrhané hrdlo – a do té doby přátelsky naladěný ajznboňák se na ni podíval, jako by ji chtěl roztrhnout, pak se s velkým sebezapřením ovládl a předstíral, že ji neslyšel. Goblinka se neměla odvahu zeptat znovu, a místo toho se vydala do saloonu pro Rudyho.

Rudy ale mastil s pár muži (čti: kostlivci v různém stadiu rozkladu) karty a odmítl se nechat vyrušit. Gina to užuž chtěla vzdát a vydat se zpátky, když tu náhle si všimla, že nahoře na schodech stojí goblinka v bílých šatečkách. Vyzývavě se culila a o jejím živobytí nemohlo být pochyb; Gina se rozhodla, že se z ní pokusí dostat, co se tu stalo. Goblinka na její žádost, „že si chce jenom povídat“, protočila oči, nechala si zaplatit a zavedla ji do svého pokoje. Při jakékoli zmínce o své prostřelené hlavě ale propukala v nespoutanou zuřivost, takže ji Gina nakonec přivázala k posteli. Dostala z ní, že se prosperující městečko rozhodlo, že chytí čupakabru, která údajně pobíhala někde kolem, a prodá ji za velké peníze na východním pobřeží; přivolávací kouzlo, které odkoukali od Komančů, se ale nepovedlo, a rozlícená čupakabra roztrhala, na koho přišla. Goblinka samotné se zastřelila, aby tomuto osudu unikla.

Obyvatele pohřbili dělníci, kteří přijeli doplnit stavy na stavbě železnice; když viděli, co se s městečkem stalo, odjeli a už sem nikdy nevkročili. Úplnou náhodou, aniž by to tušili, ale hřbitov založili na starém indiánském pohřebišti… a co to znamená, to každý dobře ví. Od té doby pokračují obyvatelé v každodenním životě a na to, co se ve skutečnosti stalo, nemyslí – a nesnášejí, když se je na skutečný stav věcí kdokoli pokusí upozornit.

Skupinka se rozhodne kouzlo reprodukovat. Rose zaloví v paměti a vybaví si, že o něčem podobném kdysi psala článek – jen je potřeba lidské „oběti“, na kterou se čupakabra naláká (s trochou štěstí by se jí ale nemělo nic stát). Ta čest připadne Charliemu, který sice trochu váhá, protože jeho Příručka správného dobrodruha o ničem podobném nepíše, ale nakonec se nechá přesvědčit. Čupakabru se opravdu podaří ulovit (i když u toho praskne jedna struna na Ginině harfičce) a zavřít do kamenné klece, kterou Rudy vykouzlí ze země; pak ji naloží do klece k Čupíkovi a vydají se zpátky. Na poslední chvíli ještě obejdou s Holí pravé podstaty všechny mrtvé a dají jim zasloužený klid.

Celá záležitost má drobný háček. Nezdá se, že by si Čupík s Čupicí nějak zvlášť rozuměli a skupinka usoudí, že jim je potřeba dát trochu prostoru a soukromí. Naštěstí projíždějí pouštěmi na americkém Jihozápadě, kde je spousta větrem vymodelovaných kamenných útvarů, tvořících přírodní bludiště. U jednoho takového zastaví a s Rudyho pomocí z něj udělají uzavřenou arénu. Čupakabry do ní na noc vypustí a jdou spát – spánek jim ruší jen vzdálené dunění indiánských bubnů, které ale zmizí tak rychle, jak se vynoří.

Rudy si navíc vyhlédne několik hektarů pozemku okolo tratě, které chce po návratu koupit, založit na nich palírnu a vyrábět speciální místní pálenku.

Druhý den se obě čupakabry nechají pokojně naložit do vagonu a usnou, stočené spolu do klubíčka. Lokomotiva se trhaně rozjede a z kabiny se ozvou hlasité nadávky. Jednoruký trpasličí topič (který býval do nehody, která ho připravila o paži, skvělým strojvedoucím) začne řvát na lidského strojvůdce, jak to ten vlak řídí, a jak to, že se mu všechno, co ho o vlacích za těch posledních pár dnů naučil, vypařilo z kebule. Skupinka se na topiče rozhodne použít Hůl pravé podstaty, která ho (naštěstí – ono u toho žezla člověk nikdy neví…) promění ve statného trpaslíka s oběma rukama, který se šťastně chopí řídící páky.

Gině nedá spát bubnování z předchozí noci a pořád má pocit, že něco není v pořádku. Přiměje Rudyho, aby se z lidského strojvedoucího pokusil vytáhnout, jak to, že zapomněl všechno o řízení, ale Rudymu přijde všechno v pořádku. Gina se tedy jde podívat do brzdného vagonu, jestli tam náhodou není někdo nepovolaný. Všechno je ale v pořádku – dokud se neotočí a neuvidí za sebou lidského strojvedoucího, který se ji pokusí shodit z vlaku dolů. V potyčce se úsilím přestane soustředit a ukáže se, že to je ve skutečnosti proměněný Viktor. Gině se mu ale podaří s kousáním a škrábáním utéct a shodí ho na koleje místo sebe.

Po několika dnech dorazí bez dalších zádrhelů do New Yorku. Zatímco ostatní hledají nejlepší dopravu zpátky do Evropy, Gina se vydá ohlásit Thomasu Maineovi splněný úkol. Překupník kdysi slíbil, že když se jí podaří zajistit, aby Thomas, Viktor a Luke zůstali na Divokém západě, zařídí jí mezi dětmi ulice na Coney Islandu dobré postavení. Slovo sice splní – ale takovým způsobem, že je na tom Gina hůř než kdy dřív. Nejen, že je gobliní přivandrovalec; teď je i „mazánek starýho Mainea“.

Když pak navíc zkoumá tajemnou kouli, kterou našla v poštovním voze, ukáže se, že je to způsob, jakým se oni tři lapkové dorozumívali právě s Mainem. Starý překupník totiž dostal na Čupíka také zálusk – najal tedy ony tři lapky, aby mu Čupíka sehnali, a Ginu pak využil k tomu, aby se jich zbavil. Ve světle těchto událostí se goblinka rozhodne, že se vrátí s ostatními do Evropy.

Všichni tedy s oběma čupakabrami nasednou na loď a podaří se jim (i přes drobné zádrhely s Pinkertony) vrátit do Anglie. Uklidněného Čupíka vrátí šťastnému majiteli a Čupici odvezou na statek nedaleko Londýna, kde Rose rozjede chovnou stanici. Rudy zbohatne na texaské pálence a Gina zapadne mezi staré známé na londýnských ulicích...

Wednesday, 1 February 2017

Kapitola dvanáctá: Vagon pravé podstaty

Tří lapků, kteří se představili jako jejich „průvodci“, se naší skupince nepodařilo zbavit – mermomocí jim chtěli pomoci, a dokonce jim sehnali vlak, ve kterém se na Divoký západ mohli vydat. Pak se ale někam vytratili, a ač to skupince přišlo trochu zvláštní, zas až tolik jim to nevadilo. Gině se jim navíc podařilo nasadit do kožichu zvěda, malé „goblíně pro všechno“, které jí slíbilo, že o jejich krocích bude podávat zprávy.

Spolu s Rudym také Gina podnikla test harfičky v kontrolovaném prostředí. Rudy začal trochu kouzlit a Gina zkoumala, jak se harfička chová. Ukázalo se, že harfička vycítí přítomnost magie v okolí a dokáže na sebe přesměrovat její efekt.

Vlak, kterým se chystají vyrazit do Texasu, je spěšný speciál vypravený společností South Pacific; ta jím posílá poštu a další interní korespondenci zaměstnancům na stanicích podél trati. Za lokomotivou je přistavený vůz s lůžkovými kupé, za ním plošinový vagon s Čupíkem, pak vagon plný whisky, který si prosadil Rudy, pak prázdný dobytčák a zapečetěný poštovní vagon, a úplně na konci vůz s brzdařem. Lokomotiva i vagony vypadají poněkud zašle, ale někdo se je pokusil renovovat tak, že je přetřel nafialovo a všechny opatřil logem South Pacific (až na lůžkový vůz, na kterém nedopatřením zůstal emblém Pacific Union…).

Několikadenní cesta na jihozápad se obejde bez jakýchkoli zádrhelů – alespoň do chvíle, než se vlak dokodrcá do jistého nejmenovaného městečka někde u texaských hranic, a druhý den ráno je ve stanici mrtvola. Nejprve družinka prohlásí, že je nějaký mrtvý místní nezajímá, ale pak se ukáže, že mrtvý muž přijel s nimi ve vlaku. Začnou tedy případ vyšetřovat a na povrch začnou vyplouvat zajímavé věci.

Ukáže se, že společnost South Pacific před několika lety zkrachovala a už neexistuje; strojvůdce, brzdař i topič byli najati přímo na tuto práci a o svém řemeslu toho vlastně moc neví (až na topiče, který jako strojvedoucí přišel při nehodě o ruku a od té doby o práci nezavadil); a co se týče mrtvého muže, nikdo neví, kdo to je a odkud se vzal. Strojvůdce si myslel, že patří k Rose a ostatním, družinka zas měla za to, že to je někdo od South Pacific, kdo má veškerou potřebnou dokumentaci.

Rose: A jak tys vlastně dostal tuhle práci?
Brzdař (vzpurně): Jsem nejlepší brzdař z Flinders Street!
Gina: Z té, co se jí přezdívá ulička kapsářů? Ale tam přece žádní brzdaři nejsou...?

Rose zjistí, že část vlaku je psaná na ni a část na jakéhosi pana Blacka, zastupitele South Pacific. Podívá se, kam mrtvý muž z předchozích stanic telegrafoval, aby podal hlášení o pohybu vlaku, a zašle na stejnou adresu telegram o jeho smrti. Zpátky se ale nikdo neozve.

Gina se mezitím bezostyšně vloupe do dobytčáku (který je opravdu prázdný) a do poštovního vozu. V tom jsou pytle s dopisy, při bližším prozkoumání se ale ukáže, že jsou plné slámy a dopisy zakrývají jen horní část. Ve voze se také nachází lůžko a nějaké drobnosti, a Gina objeví jakousi skleněnou kouli na mosazných nožičkách, která zřejmě sloužila jako komunikační přístroj.

Nakonec se ukáže, že tajemný muž z vlaku zemřel v obyčejné hospodské rvačce. Předchozího večera prý byl v místním saloonu, když tu náhle do dveří vešel malý goblin. Místní proti jeho přítomnosti v lidském podniku vehementně protestovali, zejména jeden místní ochmelka známý svou výbušnou povahou. Muž z vlaku se goblina zastal, ochmelka to vzal jako urážku, a v následné bitce ho nešťastnou náhodou zabil.

Gina při zmínce o goblinovi zpozorní. Dlouho už nic neslyšela od svého špeha, tak se jde chvíli ochomýtat kolem lokomotivy a dívat se na všechna možná místa, kde by ona sama někomu nechala zprávu. Místo toho narazí na goblíně samotné, které jí řekne, že v „prázdném“ dobytčáku se ve skutečnosti pod ochranou kouzla skrývají Viktor s Thomasem; Luke na ně čeká v místech, kde železniční trať přetíná posvátné indiánské území. Tam se je chystají přepadnout, ukrást Čupíka a přepadení svést na místní Komanče.

Družinka se rozhodne toto nebezpečí vyřešit ihned. Rudy začne magií kamene stmelovat kouzlo v dobytčáku a v odpověď se z vagonu ozve indiánské bubnování, kterým se kobold pokouší kontrovat. Vagon se náhle začne vznášet a letět pryč. Rose zašátrá v paměti po starých indiánských písní, které z této oblasti zná, a podaří se jí přitáhnout vagon zpátky na zem. V náhlém osvícení pak družinku napadne, že by žezlo z Kréty (které celou dobu samozřejmě putuje s nimi) mohlo jít použít i na neživé předměty. Rose přiloží Hůl pravé podstaty na dobytčák, Rudy vyvrátí dveře, a z vagonu vykouknou dva býci a jedno malé telátko. Protože pravou podstatou dobytčáku je… být vagonem s dobytkem.

Větší býk se se zařváním vyřítí ven a jakmile vagon opustí, promění se zpátky v trpaslíka Thomase. Po krátkém boji se ho podaří zpacifikovat, a Gina taky dostane do bezpečí malé goblíně-telátko. Viktor chce utéct; když ale vyskočí ven, dostane ťafku žezlem a na povrch vypluje i jeho vlastní pravá podstata – stane se z něj ubrečené dítě, které nikdy nedokázalo naplnit očekávání svého koboldího kmene a muselo odejít mezi lidi, kde předstírá, že je mocným koboldím čarodějem. I tak se mu ale podaří uprchnout.

Lapkové jsou tedy (proteď) vyřešeni a poté, co družinka uchlácholí rozlíceného šerifa („V mojem městě žádný lítací dobytčáky nebudou!“), vyrazí dál. Chvíli debatují, co s uprázdněným vagonem, pak se do věci ale vloží Gina, nažene do něj dvacet myší, a „stádo“ prodá i s vagonem místnímu překupníkovi dobytka Zjizvenému Jackovi.

Pak družinka nasedne zpátky do vlaku (lehčího o dobytčák a značnou část sudů s whisky, které se Rudymu podařilo v průběhu cesty zkonzumovat) a vydá se dál, na místo, kde je má přepadnout Luke – s tím se totiž chtějí vypořádat také. Plánované místo přepadení se nachází hned vedle jediného zeleného pahorku na míle daleko, kde je zřejmě jeden z mála pramenů, co se v místní poušti nacházejí (není divu, že se jedná o posvátné místo). Nastane přestřelka (velice jednostranná, protože Rose, Rudy ani Gina s sebou – trochu nedomyšleně – nemají střelné zbraně) se odehraje za účasti místního kmene Komančů, rozzuřeného Zjizveného Jacka, kterému se už podařilo zjistit, co jsou jeho krávy zač, a dorazivšího Lukea, kterého nečekaná situace poněkud překvapí. Nakonec se ale Jacka podaří uchlácholit, Lukea zpacifikovat a Indiánům ujet… a dokonce při vší té mele ani neuteče Čupík.

Navečer dorazí vlak na konec cesty – a to doslova, protože koleje dále nevedou. Zastaví na nádraží v opuštěném městečku, mezi jehož polorozpadlými domy není ani živáčka. Jen nad kopcem se rozkládá hřbitov… Na tak malé město opravdu velký hřbitov…

Wednesday, 25 January 2017

Kapitola jedenáctá: Vzhůru na Divoký západ!

Za Rose přijde s průvodním listem trpaslík Rudy Stonehammer, který je Markovým bratrancem. V dopise Mark Rose svého příbuzného doporučuje, potvrzuje jeho kvality a dodává, že jí jistě při té „americké záležitosti“ přijdou jeho schopnosti vhod. Také zmiňuje, že bratránek je magicky nadaný a má silný vztah k alkoholu, takže by Rose mohl posloužit jako „Rudý Rudy s Evelyn v jednom“. 

A čím vy se tedy vlastně živíte?
No, já se trochu zajímám o magii.
Tak to nemůžete být Markův kamarád! Natožpak příbuzný!

Rose naprosto netuší, o jakou americkou záležitost se jedná. To se ale brzy vysvětlí, protože zatímco sedí s Rudym v salónu a nezávazně konverzují, zazvoní jistý muž ve výstředním oblečení a silným francouzským přízvukem. Chce Rose s Rudym najmout, aby jeho svěřence dopravili do Ameriky a pomohli mu tam najít ženu jeho srdce.

Po chvilce dohadování se ukáže, že svěřenec není tak úplně člověk, ale čupakabra. Majitel ji zakoupil jako mláďátko v Bělehradě od jakéhosi transylvánského gentlemana (představil se tehdy jako Sergej Anastajevič) a dlouhá léta byl klid. Teď ale na dvanáctiletého Čupíka přišla puberta a stal se agresivní. Veterinář specializující se exotická zvířata jeho majiteli poradil, že se chlapec potřebuje vybouřit – a že by mu tedy přišla vhod samička.



Odměnou za to štědrý muž přislíbil, že Rose zasponzoruje příští expedici a bude samozřejmě hradit veškeré náklady spojené s touto cestou. Pro Rudyho je motivací už jen to, že americká whisky chutná jinak než ta evropská.

Celá situace má samozřejmě háček. Na Rose dostal majitel čupakabry kontakt, protože nechtěl mít nic společného s britskými úřady. Rose po svém nedávném odchodu z Klubu dobrodruhů proslula jako trochu podvratný, jeden by až řekl anarchistický, americký element.

Víte, je potřeba naprostá diskrétnost. Import i export těchto sviřatko je přísně regulován britskou vládou. A já, když jsem si ho nechával dovézt, jsem proclil slony, ale Čupíka ne. Když k nám přijde kontrola, říkáme, že to je muž v masce. Takže, vy chápat – naprostá diskrétnost!

Rose s Rudym zakázku přijmou a druhý den se jdou na čupakabru podívat. Je připravená k naložení na parník Král Louis, a když se jí Rudy pokusí nakrmit, málem nevyvázne z klece živý. Raději tedy majitele přesvědčí, že s nimi má poslat dva krotitele, kteří se v cirkusu (z majitele se totiž vyklubal ředitel cirkusu) o krmení čupakabry starají.

Plavba na zaoceánském parníku probíhá celkem klidně. Ukáže se, že je to takový luxusní způsob, jakým mohou za oceán cestovat ne-lidé, tedy skřítci, elfové, trpaslíci a podobně. První třída je rozdělena do několika částí, a v každé z nich jsou kajuty vybavené podle gusta té které rasy – lesní kajuty pro elfy, industriálně vybavené kajuty pro trpaslíky, kde se ozývá uklidňující dunění lodních motorů, a podobně. Celý podnik vedou Francouzi, kteří v britské rasové segregaci vycítili obchodní příležitost.

Jediná událost, která trochu rozvíří několikatýdenní plavbu, nastane, když se do skladiště, kde je umístěna klec s čupakabrou, dostane jakási malá holčička, která si chce s příšerou mermomocí hrát. K údivu jak Rose, tak Rudyho, kteří holčičku ve chvíli, kdy přistoupila ke kleci, měli za mrtvou, jí ale čupakabra neublíží a opravdu si spolu začnou hrát s míčkem. Rose si vybaví starou indiánskou píseň na uspávání čupakaber a podaří se jí holčičku dostat pryč ­– pak si ale také uvědomí, že čupakabry mají údajně slabost pro děti. Pověsti o tom, jak nějaká čupakabra vysála stádo krav, se občas zmiňovaly, že všechna telata po těchto útocích zůstala kupodivu netknutá (i když, samozřejmě, poněkud traumatizovaná), a evidentně se to vztahuje i na lidská mláďata.

Parník se tedy blíží k americkému pobřeží, kde ale není všechno ani zdaleka takové, jaké by mělo být…

Když před několika měsíci Rose – tehdy ještě spolu s Markem, Evelyn a Rudým Rudym – opouštěli Skotsko, bylo to bez goblinky Giny. Ta byla totiž tak nadšená z toho, že našla jiného goblina, který ji zasvětil do tajů goblinské mechaniky, že ve Skotsku zůstala. Když pak její nový přítel, francouzský goblin Jeremy, začal fantazírovat o tom, jak se v Americe dá snadno získat půda, a že goblini potřebují samostatný stát, který by si mohli spravovat sami, nechala se touto představou zlákat a odjela spolu s ním do Ameriky.

Velice záhy jí ale došlo, že zakládat v Americe nové státy není žádná legrace a že jí to ani moc nebaví. S Jeremym se rozhádali a rozešli ve zlém, a Gina se přesunula na ulice New Yorku, kde zaplula do starých kolejí. Našla si partičku dalších dětí a spolu s nimi začala opět vesele kapsařit a obírat nic netušící spoluobčany. Její základnou se stal Coney Island, a brzy chytila místní přízvuk promísený argotem všech zemí, odkud do Nového světa proudili přistěhovalci.

Gina se svou partičkou prodávala lup z ulice jistému překupníkovi, Thomasi Maineovi. Maine ale nebyl příliš spolehlivý odběratel. Jednou za čas z neznámých důvodů přestal brát, a pak nastal na Coney Islandu hlad. Skupina výrostků zjistila, že tou dobou kupuje zboží od jakési jiné skupiny, údajně trpaslíků, kteří nechávají ztroskotávat lodě na Long Islandu. Rozhodli se, že to tak nemůžou nechat, a vydali se jim to vysvětlit osobně.

Cesta na Long Island trvala několik dnů. Zrovna se trmáceli k majáku na konci ostrova, když tu náhle se Gině z kapsy ozvala zlatá harfička, kterou s sebou od Londýna poctivě tahala. V tu chvíli se přivalila hustá mlha a oddělila Ginu od ostatních. Podařilo se jí najít maják, zcela zahalený mlhou. Harfička celou tu dobu sama hrála, jako by ji rozeznívalo něco ve vzduchu, a dovedla Ginu až na pobřeží, kde se hádaly jakési tři rozzlobené hlasy. Ukázalo se, že druhá skupina zlodějů vždy magickým rituálem přivolá mlhu, kterou zahalí maják, a nechají viditelný jen jeho falešný odraz, který je umístěn o mnoho příhodněji – nad zubatými skalisky. Přijíždějící lodě pod ním ztroskotají a zloději je pak halasně „zachraňují“, zatímco část z nich u toho loď nenápadně vyrabuje.

To se stane i tentokrát. Zdá se, že harfička na sebe přenesla účinky kouzla, takže loď ztroskotá trochu jinde, než měli zloději v plánu, ale to je nezastaví. Gina se rozhodne využít příležitosti a na rabování lodi se nenápadně přiživit.

Ztroskotaná loď byla samozřejmě zKrál Louis. Rudy s Rose náraz přežijí, v nastanuvším zmatku se ale čupabakře podaří utéct. Rose zorganizuje stopovací výpravu, už s Ginou, která se k nim přidá (se zraněnou nohou, protože rabování dopadlo trochu jinak, než si představovala), a i se třemi „zachránci“ (kobold Viktor a trpaslíci Thomas a Luke). Kobold je výborný stopař a jakmile zjistí, že jdou po čupakabře, chce se akce za každou cenu zúčastnit.

Čupík po cestě roztrhá a vysaje tu část „zachránců“, která šla rabovat. Narazí i na Ginu, ale nechá ji jít…

Po špatném hodu.
GM: Ten temný stín se zarazí kousek od tebe, začuchá a začne se k tobě blížit. Ze tmy se vynoří strašlivá příšera, které ze zubů kape krev…
Hráč: Eh, tak přehazuju a používám aspekt „Goblinka“. Goblini totiž nesmrdí… Teda, chci říct, že jsou studenokrevní a nejsou cítit krví! Jinak samozřejmě smrdí hrozně.

Skupinka čupakabru dostopuje do stodoly nejbližšího statku, kde si pochutnává na krávě. Rose ji zpěvem opět uspí, Rudy vyčaruje z kamenné podlahy provizorní klec tvořenou kamennými ostny, a pak se jim podaří společnými silami uklidnit rozzuřeného farmáře, který ­­­– jako správný americký redneck – nesnáší Francouze, nesnáší Indiány, nesnáší většinu ne-lidí, a nesnáší, když mu někdo cizí lozí po pozemku.

Farmář: Tak ta kravka, to bylo nejmíň pětatřicet doláčů.
Rose: Berete franky?

Druhého dne pak vyrazí směrem k New Yorku. Tří „zachránců“ se jim úplně nepodaří zbavit, protože chtějí jít mermomocí s nimi, stejně jako Monsieur Charlie, nadšený dobrodruh a spolucestující z parníku.

Gina se rozhodne, že výprava na Západ je zajímavější než život na ulici, a na odchodu si ještě domluví kšeft s Thomasem Mainem. Pokud se jí podaří zařídit, aby Viktor, Thomas a Luke na Divokém západě zůstali, nevraceli se do New Yorku a nechtěli třeba Mainea vydírat tím, že nepřímo pomáhal rabovat lodě, zařídí jí po návratu dobré živobytí.

Thursday, 15 December 2016

Kapitola desátá: Upíři a krysy

Ágnes byla zrovna na odchodu z Klubu dobrodruhů, aby stihla svou domluvenou schůzku s Ianem Farrellem, když tu za ní přiběhl rozzuřený sir Levsky, tajemník klubu, který měl na starosti jeho administrativní záležitosti.

„Poslyš, Ágnes,“ začal. „Z Klubu právě odešla Rose McGregorová, a tvrdí, že to je proto, žes ji napadla! Podala na tebe stížnost! Musíme to prošetřit, a opravdu z toho nemám radost. Mohla bys mi laskavě vysvětlit, co se tam stalo?“

Ágnes se ho podaří odpálkovat a odložit na později a vydá se do Farrellovy rezidence. Jako jeden z členů Rady Jejího Veličenstva pro věci magické je Farrell obratný politik, a mezi jeho (celkem pokrokové) názory patří i to, že si je potřeba naklonit prostý lid. Proto koná třikrát týdně „otevřené dopoledne“, kdy přijímá návštěvy, a přijme tak i Ágnes. Ágnes mu řekne, že přináší zajímavé zprávy, a popíše mu existenci hlohovice a kde najde doktora Warringtona, který ji vyrábí. Farrell je touto zprávou značně potěšen, i když se to pokusí nedat najevo, a zdá se, že prozatím zapomněl, že svou společnici z předchozího večera (která byla nalezena oslabená a zhroucená v rohu jedné chodby) viděl naposledy právě v přítomnosti Ágnes.

Mise splněna – Ágnes se vrátí do Klubu dobrodruhů a jde na pracovní oběd s Levským, který se domáhá vysvětlení událostí ve Férii. V Ágnesině podání napadla Rose ji. Řekne Levskému, že šlo o jistý rodinný artefakt, který s Klubem nemá nic společného, a který kdysi dávno patřil rodině Báthoryů… a který Rose našla, takže je přesvědčená, že je její. Levský si povzdechne a chce vědět, jak to pokračuje s vyšetřováním – na to mu Ágnes řekne, že je vše vyřešené, že ten, kdo se chtěl dostat do Férie, se tam dostane a co si tam budou řešit mezi sebou, na to stejně lidé nemají žádný dopad. A žádné další děti se v Temži už neobjeví.

Když se jí podaří šéfa zbavit, vydá se obejít pár krámků v pochybných čtvrtích, o kterých vědí jen zasvěcení, a najít věci na rituál hledání.

*

Mark se mezitím vydá do čtvrti Shepherd’s Bush, kam ho odkázal podivný letáček v knize v Královském muzeu. Po delším hledání a ještě delším čekání se dostane ke gnómímu doktoru Heinrichu Stokovi z habsburské monarchie, pro kterého je zkoumání vampirismu osobním koníčkem. Dobrovolně kvůli tomu působí v chudinské čtvrti, aby měl klid, a po nocích pracuje na velkém, dvojitě zaslepeném a replikovatelném výzkumu, na jehož konci by měl stát lék proti kousnutí upírem. Mark po něm chce lék, doktor mu ale slíbí jen to, že ho učiní součástí studie… a Mark dostane placebo (což ale zatím neví).

Poté se Mark vrátí do klubu dobrodruhů, kde po něm Levsky chce, aby mu vysvětlil, co se to v té Férii proboha semlelo. Chce také potvrdit, že pátrání je opravdu u konce a vše je vyřešené, jak říkala Ágnes. To Mark rozhodně popře a odvodí z toho, že Ágnes dala Farrellovi vědět o hlohovici. Protože nikdo kromě doktora Warringtona ji neumí vytvořit (doktor její recept sice nadšeně vykládá všem, kdo si o něj řeknou, ale vždycky mu z toho nadšení – a sklerózy – vypadne nějaká tajná přísada), vyrazí ho Mark varovat… anebo zachránit, podle toho, jak daleko stihl Farrell zajít.

Doma u doktora nikdo není, ale v protější hospodě, kam chodí popíjet tak studenti, tak pracovníci univerzity, si Mark všimne, že Warrington sedí u stolku s jakýmsi velice horlivým človíčkem, který do doktora lije jednoho panáka za druhým a píše si velice podrobné poznámky. Mark zasadí šipku do kuše a vystřelí mu poznámky z rukou a přímo do ohně – a než se kdo naděje, rozpoutá se v hospodě rvačka, během které se Markovi podaří odtáhnout doktora do bezpečí a setřást vyzvědače. Vyrazí do bezpečí Roseina sklepa.

*

Vzhledem k tomu, že tak náhle odešla z Klubu dobrodruhů, měla ten den Rose volno. Vydala se do lázní, kde prohodila několik slov s jakousi unylou dívkou, která pořád mluvila o svém domově v Irsku a měla na krku železný šperk připomínajíc egyptské artefakty, který ji chránil před vílami a skřítky. Byla trochu mimo a dokonce v jednu chvíli omdlela – Rose ji zachránila z bazénu, načež přispěchala její vílí komorná a přes protesty ji odvedla pryč.

Po cestě zpět kočárem ucítila Rose, jak se jí něco hrabe v mysli. Silou vůle se jí podařilo vetřelci ubránit, a dokonce měla v jednu chvíli pocit, že nakoukla do jeho mysli: uviděla temnou sklepní místnost, kde seděl smutný mladý muž, plný žalu, a pak uviděla, jak někde na zelených kopcích stojí ten mladík s onou dívkou, kterou potkala v lázních. Dívka se jej dotkla železným šperkem, mladík se lekl, uskočil a proměnil se v klubko krys.

Rose se vydala zdroj magie hledat. Došla stokami až na místo, které viděla v mysli. Mladý už tam nebyl, ale všude okolo byly krysy, s krhavýma očima a dlouhými, ostrými zuby. Upíří krysy. Jedna z nich Rose napadla, ale ubránila se a odjela domů, připravena vysypat všechny podlahy ve své vile stříbrným prachem.



S příchodem noci se Mark, Rose a doktor Warrington sešli u Rose doma. Tušili, že Ágnes se pokusí získat žezlo (nebo Farrell doktora), a tak drželi celou noc stráž. O půlnoci se rozezněl poplach – někdo magicky zaměřoval něco v domě.

A několik mil jižněji se Ágnes ve svém pronajatém pokojíku spokojeně postavila nad pentagram namalovaný krví černého selete. Věděla, kde žezlo najde.

„Hele, Rose, když máš tak ráda ty vědce… Nechtěla bys podporovat ještě jednoho?“
„Jako ještě navíc k tobě? Co je zač?“
„Je to doktor, moc chytrý a vzdělaný, a léčí upíry. Dělá na ně výzkum. Jenom bychom museli v tom stříbrném prachu udělat u zadních dveří malou skulinku, aby za ním mohli ti jeho pacienti chodit…“

*

Po půlnočním poplachu se celou noc nic nedělo, a tak bylo někdy dopoledne rozhodnuto, že Rose s Markem odvedou doktora Warringtona domů. Protože to nebylo daleko, šli pěšky – a v jedné boční uličce je náhle, zcela nepřipravené, obklopila horda upířích krys. Uprostřed se objevila postava s dlouhými drápy a velkými zuby, které z krhavých očí blýskala potměšilost. Byla to Ágnes a přišla si pro žezlo.

Debata trvala dlouho a byla náročná, a bylo s podivem, že nepřerostla v otevřený konflikt. Ágnes několikrát prohlásila, že chce žezlo ochránit před někým, kdo by jej mohl zneužít, Rose s Markem na to odvětili, že jí nemůžou věřit, a nakonec Ágnes ustoupila s tím, že s tím nemůže nic dělat, a že mají být připraveni, že si ten někdo – ten mocnější upír – pro to žezlo přijde a že s tím nebudou moct pravděpodobně nic dělat.

Pak zmizela.

*

Doktora Warringtona se kupodivu nikdo podruhé už opít nebo unést nepokusil, a nedlouho po těchto událostech se brány Férie opět otevřely. Možná skončilo v Temži ještě jedno dítě, kdo ví, možná s tím měl něco společného starý irský krysí skřítek a jeho lidská láska… to už se nikdo nedozví.

Děti se každopádně přestaly objevovat, a to siru Levskému ke spokojenosti stačilo.

Monday, 12 December 2016

Ze života

/5 aspektů, 37 bodů/

Rose McGregor

Bezhlavý dobrodruh
Známá archeoložka
Američanka
Rusovláska
Hůl pravé podstaty

4 - Prolamování ledů
3 - Staré písně a jazyky
3 - Dýky
3 - Pasti
2 - Hůl
2 - Legendy a báje
1 - Odolnost na magii

/+2 body/

***

Mark Parkinson


Na vše existuje vědecké vysvětlení
Není důležité, jak vypadám
Prcek i na trpaslíka
Vyšetřování má prioritu
Kousnutý upírem

4 - Ohledání místa činu
3 - Kuše
3 - Kabát plný kapsiček
3 - Pitva
2 - Argot
2 - Jedy
1 - Ovládání krys, netopýrů a vlků
1 - Oprsklostí vpřed

/+1 bod/

***

Rudy Stonehammer

Doma všude, kde teče alkohol
Účet v trpasličí bance
Ocelové podrážky
Trpaslík
Houževnatost kamene

5 - Magie kamene
4 - Pouťové triky
3 - Paměť kamene
2 - Hazardní hry
1 - Švec
1 - Jízda na koni

/+1 bod/

***

Gina Deepvale

Goblinka
Kapsářka
Občas se mi pod prsty dějí divné věci
Děcko ulice
Vykořeněná

4 - Nic přede mnou nezůstane zamčené
3 - Kapsářka
3 - Kontakty s podsvětím
2 - Já tu přece nejsem
2 - Sebeobrana
2 - Manipulace s lidmi
2 - Gobliní mechanik
1 - Ostré zuby
1 - Ve městě se zorientuje
1 - Vztah ke zvířatům

Kapitola devátá: Roztržky a rozhodnutí


  • Když Rose zjistila, že cestují s upírem (dokonce se dvěma!), nebyla z toho moc nadšená a rozhodla se zjistit, o co tu jde. Následovala svižná a krvavá potyčka, během které se Ágnes podařilo žezlo spolknout, Mark jí ho zase vytáhl z břicha ven, a potutelně se usmívající starý elf Arias jej nakonec, když to vypadalo, že potyčka nebude brát konce, odčaroval se slovy, že jej zase naleznou, až se vrátí do svého světa.
  • Rozezlená Rose prohlásila, že s upírkou cestovat nebude, a rozhodně se nebude bavit s nikým, kdo ji podporuje. Práskla za sebou dveřmi a vydala se – když už byla v té Férii – na svatbu své přítelkyně Evelyn. Cestou, poté, co se dobývala na záchod (nebo do klenotnice, podle toho, které verzi budete ochotni věřit), vyslechla rozhovor několika elfských šlechticů. Ukázalo se, že elfští páni schválně udržují zavřené portály, aby se klání o vedoucí pozici nemohl účastnit jeden z nich, který zůstal vězet v lidském světě.
  • To samé se dozvěděl Mark a Ágnes od Ariase: jakýsi Ian Craig Cairn Farrell, jeden z elfích pánů (pán Domu olší), upadl u ostatních v nemilost (prý se příliš zabývá lidskými věcmi, třeba jakýmisi technologickými vymoženostmi a podobně). Protože neprozřetelně sídlí v zemi lidí, ostatní elfové spojili svou moc a „zamkli“ ho venku. Jenomže on se zřejmě snaží dostat zpátky dovnitř a mohl by mít něco společného s těmi mrtvými dětmi.
  • Mark vyrazí na Evelynin zámek. Ágnes se cestou odpojí, protože slunce stojí vysoko na obloze, a ukryje se v malé jeskyni. Tam najde chumel krys, které se kroutí okolo jedné velké krysy. Ágnes sama přijme polokrysí potvoru a naváže s menšími krysami telepatický kontakt.
  • V tom okamžiku se v chodbičce objeví Rose s Evelyn, které na chvíli opustily svatbu, aby ulovily upírku. Evelyn kolem Ágnes, která vypadá v polokrysí podobě dost děsivě, udělá mříž z měsíčního světla, než ji ale Rose stihne zapíchnout, Ágnes vyprchá hlohovice a přenese se zpět do světa lidí.
  • To samé se stane později i Rose a Markovi, po krátkém setkání se skupinou elfů vedených Evelyniným nastávajícím manželem, kteří „unesenou nevěstu“ vyrazili hledat.
  • Zpět v zemi lidí zjistí Mark, že starý elf poťouchle přidělil žezlo jemu. Poté, co se mu podaří odpálkovat až příliš přátelského komisaře, který mu určitě chce pomoct ve vyšetřování těch chudáků dětí (o kterých do té doby neslyšel), se mu podaří znovu se nechat (byť krátkodobě) ubytovat u Rose. Předá jí žezlo a v noci pověří několik krys, aby hlídaly. Také se mu podaří zajistit audienci u Iana Farrella.
  • Ágnes se staví v Klubu dobrodruhů, znovu si opíše runy z mrtvého dítěte, a vydá se za lordem Farrelem, u kterého se jí podaří získat na druhý den audienci. Pak vyšle noční zvěř, aby vystopovala žezlo a zjistí, že se nalézá u Rose v pokoji. V podvečer se ještě jde nakrmit a přichomýtne se na bál, kde je zrovna hostem i Ian Farrell – a protože s sebou má neopatrnou společnici v purpurových šatech, skončí omráčená a bez několika pint krve na sedátku v temném koutě usedlosti. Ágnes pak objeví zvláštní shluk krys, který se velice podobá tomu, jaký viděla ve Férii. Jen se místo „matky krysy“ shlukují kolem něčeho jiného, něčeho tajemného a starého, co Ágnes nedokáže úplně identifikovat. Na krátkou chvíli se jí nad tím podaří získat duševní převahu, pak jí bytost ale proklouzne mezi prsty.
  • A protože už tuší, kde by žezlo mohlo být, vydá se pro něj...
  • Mark se mezitím, poté, co se mu podaří dopsat protokol, předat žezlo a zbavit se dotěrného komisaře, vydá do knihovny, aby si něco přečetl o vampirismu a možnosti jeho léčby. Přece jen zjistil, že škrábnutí od Godina mělo za následek asi nějakou drobnou nákazu, a rád by se jí zbavil. V několika knihách, které si na toto téma nechá přinést, najde nenápadně vložený letáček, který mu slibuje přesně to: Trápí vás náhlé záchvaty vedra, místy přecházející do pálení až spálení pokožky? Objevila se u vás náhlá a nevysvětlitelná alergie na česnek a stříbro? Chodíte poslední dobou stále méně a méně radši do kostela? Pomůžeme vám! 5 Wormholt Rd, Shepherd Bush, ptejte se po Dr. Stokovi.


  • P.S. A Rose slavnostně vystoupí z Toho druhého klubu dobrodruhů.


Saturday, 1 October 2016

Kapitola osmá: Vyplavila to Temže

Ten druhý klub dobrodruhů, organizace, která do svých řad přijme opravdu, ale opravdu každého, má k prošetření nový případ. A komu jinému jej svěřit, než ozkoušené skupince… respektive těm, kdo z ní zbyli?

A tak protože Rudy si vyřizuje nějaké záležitosti v docích a Evelyn se má v létě vdávat, padla zodpovědnost za nový případ na Rose a Marka Parkinsona. A protože nedávno přibyla do Klubu nová posila z Rumunska, tichá dívka Ágnes, naskytla se tu i jedinečná možnost, jak ji nechat pod dohledem zkušenějších dobrodruhů ukázat, co v ní vězí.

Sir John Levsky, satyr, na kterého padla toho dne nepříjemná povinnost zařizovat administrativní záležitosti Klubu, vysvětlil Ágnes a Rose (a taky Markovi – když se tedy jednomu z Roseových doktorandů konečně podařilo probojovat se k němu do laboratoře), o co jde.

„Kdes byl, Marku? Už tu na tebe čekáme hodinu!“
„Nějak jsem se nemohl dostat z laboratoře. Honil jsem tam krysu!“
„Krysu? V mém domě žádné krysy nikdy nebyly! Teda… dokud ses tam nenastěhoval ty. Ach jo.“

Šlo o následující: V Temži se našla tři dětská těla, pokrytá starým elfským písmem a prázdná, dutá. Jako by z nich někdo vyndal vnitřnosti a nechal jen kůže. Jedno tělo pověrčiví dělníci spálili hned po vytažení na nábřeží, druhé se dostalo do rukou nočním elfům, kteří jej odnesli svému pánu, Arthuru Connachtovi, a třetí je v Klubu dole v pitevně. Chtělo by to zjistit, co se to tu sakra děje – a možná dřív, než se tu těch těl objeví víc.

A mimochodem… Také se posledních pár dnů nedá procházet do Férie. Portály jsou zavřené. Sem tam se to stane a bývá to dočasná záležitost, tak se uvidí, co z toho bude. Ale to jen, abyste věděli.

Vydali se prohlédnout si tělo – bylo opravdu tak ošklivé, jak se dalo očekávat. Zdálo se, že na sobě má vyryté neustále se opakující větu. Ágnes si ji pečlivě opsala na kus papíru; Mark se s tím moc nepáral a prostě si kus kůže odřízl.

Pak společně vyrazili nejprve za Arthurem Connachtem, který je ale odmítl přijmout. Poté, co je jeho služebná dryáda poslala pryč, rozhodli se proniknout do domu přes zahradu. Rose se podařilo přesvědčit hlídajícího metaře, aby šel uklízet na hlavní třídu, a pak se už jen stačilo vyhoupnout nahoru na zeď a seskočit do stínu rozložitého dubu. Zahrada byla plná slunce a zadní strana domu byla, co by kamenem dohodil – když se k ní ale naše trojice vydala, nezdálo se, že by se nějak zvlášť přibližovala. Po několika desítkách minut chůze pod palčivým sluncem bylo jasné, že tudy cesta nepovede.

Všimli se, že nedaleko se na kamenné sedátko posadil velký bílý kocour. Mark usoudil, že by mohlo jít o strážce zahrady, a tak zapískal na několik krys a požádal je, aby kocoura zabavily. Kocour po něm loupl okem, pohnul packou, jako by chtěl krysy prostým pohybem zahnat – ale ty se náhle začaly chovat zvláštně. Ztuhly, chvíli nehybně stály na místě, a pak úprkem zmizely pryč, jako by je něco volalo. Kocour se naježil. Ukázalo se, že se jedná o samotného Arthura Connachta, který se nechal po chvíli přesvědčit, že dobrodruzi přišli v dobrém a že by jim mohl ukázat druhé nalezené tělo. Zdálo se, že i chování krys ho trochu znepokojuje – údajně jimi proběhla vlna nějaké mocné magie.

Dětské tělíčko, které měli v opatrování noční elfové, vypadalo stejně jako to první. Rose se podařilo rozluštit, že text, kterým jsou těla popsána, je zaklínadlo ve staré elfštině, které cosi otvírá; ani Connacht ale staroelfsky neuměl, tak je poslal za dryádou Aéthé, o které se říká, že si pamatuje zrod světa.

Skupinka se cestou stavila u známé brány do Férie v Hyde Parku a potvrdila si, že je opravdu zavřená – hlohový keř vedle ní, kouzelná rostlina umožňující průchod mezi světy, navíc pomalu usychal.

U Aéthé – na jejíž palouček je podzemní chodbou ústící do hájku na kraji Hyde Parku dovedla dryáda Vrbička –  se dozvěděli, že stará elfština pochází ještě z dob, kdy svět lidí a skřítků byl jeden. A také, že je to nebezpečná řeč, protože její slova mají vlastní vůli a chce to opravdu velkou moc, aby je byl člověk schopen donutit dělat opravdu to, co chce. Aéthé nebyla ráda, že se v její říši zaklínadlo vůbec objevilo a mávnutím ruky je smazala z papíru, který jí Ágnes ukazovala. Pak je vyponklonkovala pryč, a až zpátky v Londýně zjistili, že sídlo dryád je ve Férii, takže na podzemní průchod se uzavření portálů zřejmě nevztahuje. Už ale bylo pozdě – tento průchod byl uzavřen také.

Rose si vzpomněla, že do Férie se dá přenést i hlohovicí, pálenkou vytvořenou z hlohu. Popíjení hlohovice mělo určitou výhodu a určitou nevýhodu – člověk si sice musel udržovat hladinku, aby ve Férii vydržel, ale zase se na něj (alespoň co ukázalo těch pár dosud provedených pokusů) nevztahovala časová disociace tak obvyklá při putování do země víl. Jinými slovy: při cestování s pomocí hlohovice vám nehrozilo, že se do světa lidí omylem vrátíte o sto let později.

Hlohovici vyráběl Rosein kolega z katedry chemie, doktor Charles Warrington. Podělil se o své zásoby a než se nadáli, stáli pod modrou oblohou ve Férii.

Vydali se k nejbližšímu městu a cestou minuli portál z Hyde Parku, ale z opačné strany. Zde, ve Férii, měl tradiční podobu menhirového kruhu (ne jako v Londýně, kde ho na počátku 19. století „zamaskovali“ za romantickou zříceninu). Ani zde nešlo portálem projít; když o něj ale Mark zavadil kusem železa, který mu koukal z kapsy, vzduch mezi menhiry začal vibrovat a uprostřed se objevila matně viditelná síť pečeti, označená znakem jelena s ulomeným parohem.

Skupinka pokračovala dál do města, kde bylo rušno – konal se tu trh a ulice byly vyzdobeny prapory se známým symbolem jelena. Ukázalo se, že jednou za pár let se elfské dvory dohadují o to, kdo bude dalších několik let nominálně vládcem a rozhodčím sporů, a že tato událost právě nastala. Pán tohoto města se klání účastní taky, a celou záležitost provází řada her.

Rose ukradlo nějaké elfské dítě váček s penězi a když si pro něj šla, strhla na sebe pozornost městské stráže. Po výslechu v předzámčí se skupinka dostala k tomu, proč do Férie přišli, a ukážou veliteli stráže Malkasovi cár kůže se zaklínadlem. Toho staroelfské zaklínadlo, zdá se, vyděsí; a protože incident s kapsářem už byl víceméně vyřešen, odvede je za dvorním rádcem místního vládce, starým Ariasem.

Arias prohlásí, že než jim pomůže, potřebuje, aby k němu přistupovali s čistou myslí – věděli například, že cestují s upíry? V dlani se mu objeví zářící koule slunečního světla a jak Mark, tak Ágnes, se vrhnou po nejbližším stínu.

To, že Mark možná vyvázl z onoho posledního setkání s větším škraloupem, než by se zdálo, Rose tak trochu tušila. Ale že k nim Levsky přiřadí upírku, to už je trochu moc… A protože Rose upíry ráda nemá, otočí se a s žezlem v ruce vyrazí k Ágnes.